Synagoga Radnice

Název stavby:            Synagoga Radnice, stavební úpravy
Investor:                    ZO ČSOP Radnice, Na Potocích 221, 338 28 Radnice
Zastoupený:               p. Karlem Píseckým, předsedou organizace
Projekt stavby:           BRM s.r.o., Farského 5, 326 00 Plzeň, 1996
Autor návrhu:             Miroslav Jaroš
Doba výstavby:          1992 – 2002
Cena stavby:             2,5 mil. Kč (celkové náklady stavby), dotace MK na NKP, dotace SFŽP na TČ, Nadace, PK

Popis stavby:
Objekt synagogy, založené 1781 a postavené v pozdně barokním slohu, byl jedním z mála zachovalých objektů synagog v Plzeňském kraji, snad také díky tomu, že záhy po 2. světové válce v ní vznikla sběrna kovových odpadů a posléze autoopravna. Za tím účelem byl v jižní fasádě v místě sousedních oken vybourán otvor pro vrata. Snímek s vraty v jižním průčelí byl znám i v Izraeli jako zdařilá devastace pietního místa. Po roce 1989 byl zájem místních automechaniků objekt koupit a nadále v něm provozovat autoopravnu. Naštěstí byla synagoga vrácena Židovské obci (ŽO) v Plzni za podmínky, že obec vrátí původní kupní cenu ve výši cca 12 tis. Kč. Tak byl objekt synagogy vrácen. Prvotní nápad pozdějšího autora projektu byl záhy podpořen členskou základnou Základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ZO ČSOP) v Radnicích. Rozeběhla se jednání s ŽO. Ta objekt nabídla ZO ČSOP k prodeji za cenu 100 tis. Kč. Další podmínkou, která musela být ve formě džentlmenské dohody splněna, bylo, že objekt bude využíván pouze ke kulturním a výchovným účelům a nikoliv komerčně. Naštěstí byl tehdy členem ústřední výkonné rady ČSOP radnický občan Josef Pašek, který se přimluvil a tak byly finance na koupi objektu zajištěny.
Objekt byl při provozu autoopravny min. opravován a udržován. Na základě návrhu ZO byl v roce 1994 objekt prohlášen nemovitou kulturní památkou ČR.

Dispoziční úpravy:
Hlavní sál byl narušen umístěním zdvihacího zařízení v místě osmiboké bímy (kašny) a vybouráním parapetu okna z ženské galerie. Původní vstup ze západu do hlavního sálu byl zazděn kvůli zvednutí nivelety silnice o cca 0,7 m. Vstup na ženskou galerii v pískovcovém ostění byl zazděn a vedle vybourán nový. Mezi původním bytem pod ženskou galerií a sálem byl probourán otvor, který byl, byť jako nepůvodní, zachován. V místě původního bytu vzniklo hygienické zázemí (2xWC s předsíňkou), chodba, klubovna ZO a dubové točité schodiště na ženskou galerii. Do chodby se obnovil zazděný původní vstup na ženskou galerii rámovaný pískovcovým ostěním. Vzhledem k dopravní situaci kolem objektu nebyl po dohodě s památkáři obnoven hlavní vstup ze západní strany, ale vstup byl přesunut do jižní strany a byl řešen jako bezbariérový.

Stavební úpravy:
V době koupě vlastník objektu nevyvíjel žádnou ekonomickou aktivitu. Tak musel rozplánovat opravu do více let a také začít shánět finanční prostředky. Během cca 10 let se podařilo jak vlastní aktivitou, tak převážně pomocí darů a dotací sehnat částku téměř 2,5 mil. Kč a objekt zcela rekonstruovat za účelem vytvoření Ekocentra. Nejprve byl opraven krov, na mnoha místech uhnilý, vyměněna krytina – použity klasické bobrovky. Dále se provedla výměna oken včetně zazdění vrat, osazení nových dubových dveří v původním členění. Následně se provedly instalace (elektro, voda, kanalizace), pokračovalo se novým dřevěným stropem pod ženskou galerií, vnitřními omítkami. Nakonec se uvnitř provedlo podlahového vytápění a instalace tepelného čerpadla. Před prováděním fasády ZO ČSOP provedlo odkoupení přistavěné garáže, kterou zbouralo. Fasáda je provedena ze sanační omítky do výšky cca 1 m. Obnovily se všechny dekorativní fasádní prvky, např. podvěsky pod římsou zhotovitel odlil ze sádry do vyrobených forem.

Technické vybavení:
Protože investor chtěl objekt využívat celoročně, musel řešit vytápění, které bude hlavně ekonomické co do provozu. Volba nakonec padla na tepelné čerpadlo se 2 suchými vrty o hloubce 80 m. V celém 1.NP je podlahové vytápění, ženská galerie je vytápěna radiátory pod okny. TČ a bojler pro ohřev TUV jsou umístěny pod schodištěm do 2.NP.

Interiér:
V synagoze se zachovalo minimum z vnitřní výzdoby. Nad almemórem (nikou – výklenkem na svitky tóry) se zachovaly desky desatera, které byly odborně restaurovány, stejně tak jako nápis nad hlavními dveřmi do sálu. Nad výklenkem je torzo zděného baldachýnu. Průzkumem nebyly zjištěny základy osmiboké bímy (kašny), kolem které při modlidbě seděli muži. Obrys bímy je v dlažbě zachycen tmavšími dlaždicemi. Dlažba je použita od místního výrobce z Keramiky Břasy. Původní kopule stropu vytvořená bedněním na dřevěných ramenátech a omítnuta rákosovou omítkou nebyl natřena modře (má znázorňovat jasnou oblohu), ale bíle. Takto byl pojat celý interiér z důvodu zajištění dobré osvětlenosti přirozeným světlem.

Využití objektu:
Objekt je využíván jako základna ZO ČSOP. Jsou zde pořádány schůze ZO i jiných spolků, výstavy, přednášky, koncerty, konference. Pro žáky ZŠ a MŠ jsou zde pořádány výukové programy o životním prostředí. Každoročně je v rámci cyklu „Hudby v synagogách Plzeňského kraje“ pořádán koncert se špičkovými hudebními umělci. Koncertují zde mladí začínající umělci, ale také umělci ze zahraničí. Pořádají se výstavy obrazů, fotografií, soch profesionálních i amatérských umělců. Mnozí návštěvníci mají synagogu při výstavách za radnickou galerii. Objekt je denně otevřen a je přístupný.